Sebepoznání je největší dar, který si můžeme věnovat.

„Propojuji koučování a emoční techniky, aby změna nezůstala

jen v hlavě, ale i v srdci ♥“

koučování, práce s emocemi, tělem a podvědomím

V mém koučování nevycházím pouze z klasického rozhovoru, ale využívám celostní přístup, který zahrnuje práci s emocemi, tělem i nevědomými vzorci.

Emoce nevnímám jako problém, který je třeba „opravit“, ale jako kompas, který nám ukazuje, co je pro nás důležité. V bezpečném a přijetí plném prostoru pomáhám klientům své emoce rozpoznat, pojmenovat a porozumět jejich zprávám. To často vede k hlubokému uvolnění a vnitřnímu posunu. Sebepoznání začíná u vědomí vlastních myšlenek, vzorců a podvědomých programů. Poznat svá přesvědčení, věřit ve své schopnosti a v to, že si zasloužím naplnění, otevírá cestu k větší důvěře, vnitřnímu klidu a autentickému životu. Naopak omezující přesvědčení nás mohou brzdit, blokovat růst a udržovat v nejistotě.

Práce s tělem a somatické vnímání

Tělo je často moudřejší než mysl. Skrze jednoduchá somatická cvičení a vědomé vnímání těla pomáhám klientům dostat se „z hlavy do těla“ – tedy do přímého prožívání přítomnosti. Práce s dechem, držením těla nebo mikro-pohybem může odemknout vnitřní informace, ke kterým se čistě racionálním přístupem nedostaneme.  Tělo, emoce a potřeby – když je nenasloucháme, mluví čím dál hlasitěji. V bezpečném prostoru koučování se mohou rozpustit zapouzdřené emoce a uvolnit ty, které byly dlouho potlačené.

Techniky a práce s podvědomím

Používám techniky a práce s emocemi, které umožňují rychleji změnit vnitřní nastavení, odstranit bloky nebo přepsat omezující přesvědčení. Vše probíhá s maximálním respektem k integritě klienta – techniky volím jemně a citlivě, často tak, aby si klient změnu mohl hluboce prožít a integrovat do svého života. 

Bez sebereflexe a porozumění vlastním potřebám, silným i slabým stránkám se můžeme snadno ztratit, vyčerpat a odpojit se od toho, co je pro nás skutečně důležité.
Teprve když poznáme sami sebe, získáváme vnitřní kompas – a s ním i cestu k naplněnému životu. 

O mně 

Nezačnu tím, kolik hodin jsem odkoučovala, ani tím, jakou mám certifikaci. Protože věřím, že to nejcennější, co ti mohu nabídnout, je moje přítomnost.

Všichni jsme celý život tak trochu kouči, klademe neustále otázky a odpovídáme druhým, vedeme rozhovory – nahlas i v sobě, ale někdy je dobré se zastavit a zeptat se jinak.

Mít zase příležitost stát se dětmi a začít si častěji pokládat  zvídavou otázku – a proč? 

„Proč se vlastně na tohle ptám?“ čím to… a možná jít i dál:  „Co tím doopravdy hledám?“

Právě v tom okamžiku vzniká prostor pro skutečné koučování, ne odpovědi, ale vědomí a změnu – transformaci.

Zároveň si přitom nezapomenout hrát, protože ne vždy je třeba hledat důvod, někdy stačí říct si s úsměvem:

 „A proč ne?“ dovoluji si!            občas je to právě humor, to co nás podrží, když už všechno ostatní padá.  

Jsem kouč, který drží prostor tak, že v něm můžeš konečně pustit kontrolu. Ne proto, že to neumíš zvládnout sama, ale protože nemusíš.

Koučování pro mě není série technik. Je to živé setkání s tebou, ve chvíli, kdy jsi ochotný poodhalit pravdu, kterou sám v sobě cítíš – ale možná ještě nemáš odvahu ji následovat.

Držím prostor – nedávám směr.              Zrcadlím – nehodnotím.             Důvěřuji ti –  i ve chvílích, kdy ty sám váháš.

 Co přináší spolupráce se mnou, co se změní na těle v mysli i v duši

🌿 Na těle
Klient začne vnímat své tělo jinak – jako spojence, ne jako nástroj výkonu. Uvolňuje se napětí, mizí tlak na hrudi, lehce se dýchá. Tělo přestává být bojištěm a stává se zdrojem signálů, moudrosti a bezpečí. Často se dostavuje hlubší klid, lepší spánek, pocit lehkosti a celkového uzemnění.

🌀 V mysli
Zpomalí se tok zahlcených myšlenek. Klient získá nadhled tam, kde dřív viděl jen chaos. Mění se vnitřní dialog – z kritického se stává podpůrný, a ten ovlivní i naše vztahy. Myšlenkové vzorce, které ho dříve svazovaly, se přirozeně přepisují. Vzniká prostor pro nové volby, jasnost a odvahu jednat jinak. Komunikace s větší empatií, klidem a vědomou volbou. 

Posílení sebevědomí
Mění se vnitřním nastavení, které umožňuje budovat zdravé sebevědomí, sebeúctu a důvěru ve vlastní schopnosti – jemně, ale stabilně.

Transformace vnitřního dialogu
Pomáhám klientům vnímat negativní vzorce myšlení a měnit je na podporující. Díky tomu se mění nejen jejich vnitřní postoj, ale i kvalita každodenního prožívání

Podpora osobního růstu
Doprovázím klienty na cestě k jejich potenciálu. V bezpečném prostoru hledáme vnitřní motivaci, rozvíjíme autenticitu a otevíráme cestu k naplnění.

✨ V duši
Duše se konečně nadechne. Klient se propojí s tím, kým opravdu je – za maskami, rolemi a očekáváními druhých. Objevuje smysl, svou vlastní pravdu, hlubší spojení se sebou i s druhými. Vrací se důvěra, autenticita a jemná síla být sám/sama sebou.

Přítomnost a odvaha
Nepřeskakuju, nenapravuju a jsem s tebou – tady a teď.  Ticho nevyplňuju, ale naslouchám mu, v přítomnosti vzniká to, co se nedá vymyslet – jen zažít. Odvaha znamená být s tebou i tam, kde není jistota. V otázkách, které pálí, v emocích, které nejde vyslovit – ale jsou cítit v tichu. Ve chvílích, kdy nevíš, a přesto se rozhodneš zůstat. Držím ti prostor – ne proto, abych tě vedla, ale abys věděl, že v tom nejsi sám. Věřit v sebe je klíčem k tomu, abych kráčela vpřed s odvahou.

Odpovědnost

K tvému růstu nepřistupuju lehce. Co otevřeme, to podržím. Co zazní, to chráním. Ale tvoje cesta je tvoje – a já tě v ní respektuji.

Citlivost a  Empatie

Vnímám víc, než se řekne a nesoudím to, co se ukáže. Moje citlivost není přecitlivělost – je to ladění, které mi pomáhá zachytit nuance, tón, mlčení.
V prostoru, kde můžeš být sám sebou – se vším, co cítíš i s tím, co ses dlouho neodvážil projevit nebo vyslovit. Nesu světlo – ne proto, abych byla vidět, ale abys mohl vidět sám sebe. A ano – někdy to světlo oslní. Ale právě tehdy často uvidíš to, co bylo dlouho ve stínu, a můžeš začít kráčet jinak.

Humor je moje přirozená výbava, ne proto abych věci zlehčovala – ale abych je odlehčila.

Umím s hravostí vytvořit prostor, kde se můžeme i v těžkosti zasmát. Protože právě tam, kde se usměješ v slze, začíná uzdravování. „Co nás nezabije, to nás posílí a když se u toho zasmějeme, tak i uzdraví“. Věřím v sílu smíchu i v chaosu a zároveň ctím důležitost slz, když přijdou a dovolíme si je. Smích nepopírá hloubku, stejně jako slzy nejsou slabostí, obojí má své místo. Držím prostor pro chvíle, kdy se směješ se slzami v očích – a najednou víš, že jsi v pořádku, přesně takový, jaký jsi.

Pokora je pro mě rovnováhou.

Nepodceňuju se – protože vím, co nesu, ale ani se nepovyšuju – protože vím, že jsem pořád na cestě. Učím se pořád,  od každého,  od klientů, ticha, i vlastních pochybností. Pokora není zmenšení, je to klidné přijetí toho, že jsem přesně tam, kde mám být – a vždycky je kam růst. A tak i já mám svého kouče, protože vím, že růst není jednorázový cíl, je to rytmus – nádech a výdech, dávání a přijímání. A stejně jako ty… i já potřebuji někdy bezpečný prostor, kde můžu být jen Lucie.

 Jak pracuji 

Koučink pro mě není jen proces nebo nástroj, je to posvátný prostor, ve kterém klient smí být plně sám sebou – bez očekávání, bez masek, bez hodnocení. Prostor, kde se ticho nestydí, a kde se věci dějí, když se přestaneme snažit je řídit.

Tento prostor nepatří mně, ani klientovi. Patří setkání, které je chráněné důvěrou, etikou a hlubokým respektem k tomu, co vzniká mezi námi.  Do tohoto prostoru nevstupujeme ledabyle. A kdokoli chce vstoupit – klient, zadavatel, partner – musí ctít pravidla, která drží jeho čistotu. Etický kodex ICF pro mě není formální povinnost, je to strážce bezpečí toho, co je nejkřehčí – lidské vnitřní pravdy.

Klienti často říkají, že po našem setkání se dějí zázraky, já tomu říkám návrat k sobě s důvěrou, že i nemožné je možné – když to vychází zevnitř. 

„Zázraky se nedějí v zóně pohodlí, tam se jen přežívá“

NE vždy dostaneme odpověď takovou, jakou bychom chtěli slyšet, ale často je to právě ten první krok ke skutečné změně, která nás posune dál.

Co opravdu chci?                              Co opravdu potřebuji?                       Jak moc je to důležité?                      Chci žít tak, jak žiji teď, kdybych věděl, že za rok umřu?